Jsem poutníkem svého života a své cesty si volím sám. Vše Bohu náleží.

I am a traveller of my life and I choose my ways myself. All belongs to God.

neděle 18. ledna 2015

Kunka

Lexíčka, jak to někdy děti mívají, navštěvují imaginární kamarádky Kunky. Mají klíče od bytu, můžou přicházet a odcházet, jsou zubaté a hodné. Některé jsou zlaté a občas si na ně někdo omylem sedne. Jeho maminka měla takové kamarády tři, Doudka, Buka a Včelku. Časem zmizeli a už se nikdy nevrátili.
Nevěděli jsme samozřejmě, jak vypadají, ale Kunky známe ! Lexík dostal k Vánocům peřinku a hned jak ji uviděl, prohlásil, že jsou to ony. Tyhle :



























Takže šiju zlatou Kunku. Sama jsem na ni zvědavá.





















































Kocour to jako vždycky musel schválit.


4 komentáře:

  1. jsi báječná ... starší dcerka měla kamaráda Džonu ... volala mu, ukazovala mu ... jednoho dne odešel ... ale všechny 3 holky na něj občas vzpomínáme ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to zvláštní, viď. Nás Anežka zvedala z křesla, že tam mačkáme Doudka nebo Buka :)

      Vymazat
  2. To je skvělej nápad Kunku ušít!!

    Moje máma měla skřítka Kapesníka a toho mi předala. Věřila jsem na něj snad dýl než na Ježíška. Až v šesti letech jsem odhalila, že má stejněj rukopis jako táta...
    Já vymyslela "Kapeště." Schovávala jsem se před nimi k tátovi. Asi to byly kapky deště, kdo ví. Možná křížené s kleštěmi a klíšťaty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ááá, kapeště, to zní dost děsivě. Asi jako kloš jelení, hnusná záležitost.

      Vymazat