Ve Vídni

jsem byla poprvé. Samé Rakousko-Uhersko, pěkně udržované. Největší vánoční trh jsme obešli, tam je to česko-slovensko-rusky mluvící masakr, ale vedlejší malá náměstí a uličky byly akorát tak předvánočně příjemné. Pečené kaštany do papírového sáčku, aby hřály ruce. Různá malá vetešnictví a bazárky. Hodně malých místních obchodů, nevytlačených konkurencí řetězců. Atmosféra města, které myslí na své obyvatele.
Sídlo presidenta bez zátarasů, samopalníků a nesmyslných prohlídek. Darmo srovnávat. Sebevědomí.
A bydleli jsme a jedli uvnitř turecké čtvrti, mezi muslimy, a cítili jsme se tam bezpečněji než na leckterém místě v Praze.
Bylo to krátké a hezké.