Když jsem byla úplně malá, jezdívali jsme k tatínkovým rodičům do Skuhrova u České Třebové. Tam jsem byla nejšťastnější dítě. Dědeček byl báječný, měl černého vlčáka Kazana a na jedné jabloni naroubovaných několik odrůd jablek. V komoře běhaly myši po bublajících lahvích se šípkovým a malinovým vínem, v lese jsme vždycky našli křemenáče a babička pekla několik plechů koláče denně. Sousedovic kráva se jmenovala Malina, což se mi zdálo strašně divné. Přicházel antoušek, vykupoval králičí kožky napnuté na stěně stodoly a smrděl.
Zažila jsem tam invazi rusáků v roce 1968. Příští léto dědeček umřel a všechno skončilo. Babička chalupu prodala, nastěhovala se na střídačku ke svým třem synům a život už byl dost jiný.
Po 48 letech jsem se tam jela podívat. Doteď se mi o Skuhrově a dědečkovi občas zdávalo, jsem zvědavá, jestli to bude pokračovat. Chalupa spadne, střechou teče a stropy se zbortily, stodoly jsou na tom ještě hůř, zahrada zarostlá křovím. Nikdy už tam nepůjdu.
Zažila jsem tam invazi rusáků v roce 1968. Příští léto dědeček umřel a všechno skončilo. Babička chalupu prodala, nastěhovala se na střídačku ke svým třem synům a život už byl dost jiný.
Po 48 letech jsem se tam jela podívat. Doteď se mi o Skuhrově a dědečkovi občas zdávalo, jsem zvědavá, jestli to bude pokračovat. Chalupa spadne, střechou teče a stropy se zbortily, stodoly jsou na tom ještě hůř, zahrada zarostlá křovím. Nikdy už tam nepůjdu.
Veliká škoda, že chaloupka, kdysi jistě krásná, nezůstala v rodině. Asi by mi to taky trhalo srdce, jako Tobě Leni. Bohužel, i tohle je život.Snad v tvých snech to byla ta chaloupka, s vůní babičky koláčů....
OdpovědětVymazatTo muselo být smutné...zároveň je na tomto příběhu krásně vidět, jak určující jsou pro člověka první roky života, že? Jak Tě to ovlivnilo, i když je to dávno... muselo tam být fakt krásně...
OdpovědětVymazatKatko, bylo to jen šest a půl roku, a zářez nadosmrti. Pak jsem hned začala chodit do první třídy kolem tanků, tím se to asi i umocnilo.
VymazatDrž si ty vzpomínky Leni ... Čas Ti dal nové místo ...
OdpovědětVymazatVzpomínky se neztratí... doufám. Nakonec i při demenci člověk neví, jestli obědval, ale rané dětství si vybavuje :).
VymazatRoubenka!Ešte stále je tam krása!
OdpovědětVymazatU babky a dedka som prežila detstvo, aj keď som tam bola len cez prázdniny a tiež inváziu Rusákov v auguste 1968 a mávala som tankom.
Pozrieť na ich predaný dom som sa nebola...a ani nechcem...
Tá krajina a všetko je doteraz vo mne, sníva sa mi v nej....
Bola tam rieka Váh a chodila som k nej sama, pásla som aj pri nej husi.
Vôbec som chodila celé detstvo po okolí sama, len so psom Bobinom...
Ano, pořád to tam má kouzlo. Dveře jsou stejné, některá místa jsem poznala, jako bych odtamtud odjela před týdnem, některá zase vůbec ne.
VymazatZa dalších padesát let si chalupu nebude pamatovat už nikdo.
Lenko, zkáza veliká, ale na mě to působí spíš jako ticho, ne tíseň, místa a lidé odcházejí, když je jejich čas. Vzpomínky zůstávají... Jedna naše sousedka zase měla krávy Malinu a Valinu.
OdpovědětVymazatMaruško, potřebovala jsem tam něco uzavřít a snad se to podařilo.
VymazatOdjinud znám ještě krávu Jahodu :)
Lenka, pozerám v archíve tvoje deti, rodinu, domček, jeho stavbu...interiér...veľa ma potešuje: máš veľa detí, asi sa mi podarí mať päť detí ako ty(hoci sa mi ani nesnívalo), rodinné stretnutia, tvoja dreveostavba :-),interiér, komody, kredence, osb dlážka, ručné práce, pes z útulku...viera našich praotcov...máme veľa spoločného, len nemám vnúčatá, hoci dieťa nám teraz dúfam pribudne...
OdpovědětVymazatJseš hodná, Aleno. Těší mě, že jsi šla do archivu a že tě to zajímalo. Držím palce s tím dalším synkem.
VymazatVypadalo to, že kruh se uzavřel ... ale jiné se zas nečekaně otevřely ...
OdpovědětVymazatA tak je to správně.
Vymazat