Víkendové šílení v krabicích, které čekaly roky na rozbalení, přineslo kromě krámů a hald zbytečností i poklady.
(Já vím, je tu nebezpečí, že skončím jako Buchar.
Buchar žil v chalupě neuvěřitelně nacpané věcmi, měl tam jen cestičky od dveří k posteli a ke sporáku, jak se to tak lidem někdy přihodí. Zahrada vypadala podobně, vraky aut a zemědělských strojů, stavební materiál, padlé stromy, mrtvé kozy a tak. Jednou se mu stalo, že šel ožralý z hospody, zapadl do těch hromad, zlomil si nohu, a že byla zima, do rána bylo po něm. Takže abych nedopadla jako Buchar nebo jako Milada, to je zas jiná story.)
Zpátky k pokladům. Moje první Foglarovka s podpisem autora. Staré hlavolamy v dřevěných kazetách. Ovečka do betléma z Bethlehema. Formičky na cukroví - proč jsem je našla až po Vánocích?
Jako k Bucharovi vede ještě dlouhá cesta, ale někde začít musel. Taky se mu nechtělo vyhazovat věci.
(Já vím, je tu nebezpečí, že skončím jako Buchar.
Buchar žil v chalupě neuvěřitelně nacpané věcmi, měl tam jen cestičky od dveří k posteli a ke sporáku, jak se to tak lidem někdy přihodí. Zahrada vypadala podobně, vraky aut a zemědělských strojů, stavební materiál, padlé stromy, mrtvé kozy a tak. Jednou se mu stalo, že šel ožralý z hospody, zapadl do těch hromad, zlomil si nohu, a že byla zima, do rána bylo po něm. Takže abych nedopadla jako Buchar nebo jako Milada, to je zas jiná story.)
Zpátky k pokladům. Moje první Foglarovka s podpisem autora. Staré hlavolamy v dřevěných kazetách. Ovečka do betléma z Bethlehema. Formičky na cukroví - proč jsem je našla až po Vánocích?
Jako k Bucharovi vede ještě dlouhá cesta, ale někde začít musel. Taky se mu nechtělo vyhazovat věci.
Taky jsme měli takovýho Buchara na dědině... Skončil úplně stejně - ožralý z hospody, spad v tom binci, zlomil si nohu a do rána bylo po něm...
OdpovědětVymazatVětšinou nemám problém vyhazovat novější věci už nepotřebné. Se starýma pokladama mívám problém, asi je to nějakej podvědomej strach z toho, že ta dávná minulost s těma věcma zmizí a bez těch věcí už si ji nebudu moct mít jak připomenout...
No právě, jsou to prostě poklady... Někdo je musí zachraňovat, jak říká pán v mém oblíbeném vetešnictví.
VymazatCítím s Tebou, Lenko :-) K našim škatulím s našimi poklady je ještě dlouhá cesta lemovaná kufry s mnohými posledními krámy ze strašidelnýho domu :-)
OdpovědětVymazatAle já jsem v zásadě nadšená, ty jseš mnohem racionálnější než já.
Vymazat