Lexíčka, jak to někdy děti mívají, navštěvují imaginární kamarádky Kunky. Mají klíče od bytu, můžou přicházet a odcházet, jsou zubaté a hodné. Některé jsou zlaté a občas si na ně někdo omylem sedne. Jeho maminka měla takové kamarády tři, Doudka, Buka a Včelku. Časem zmizeli a už se nikdy nevrátili.
Nevěděli jsme samozřejmě, jak vypadají, ale Kunky známe ! Lexík dostal k Vánocům peřinku a hned jak ji uviděl, prohlásil, že jsou to ony. Tyhle :
Takže šiju zlatou Kunku. Sama jsem na ni zvědavá.
Kocour to jako vždycky musel schválit.
Nevěděli jsme samozřejmě, jak vypadají, ale Kunky známe ! Lexík dostal k Vánocům peřinku a hned jak ji uviděl, prohlásil, že jsou to ony. Tyhle :
Takže šiju zlatou Kunku. Sama jsem na ni zvědavá.
Kocour to jako vždycky musel schválit.
jsi báječná ... starší dcerka měla kamaráda Džonu ... volala mu, ukazovala mu ... jednoho dne odešel ... ale všechny 3 holky na něj občas vzpomínáme ...
OdpovědětVymazatJe to zvláštní, viď. Nás Anežka zvedala z křesla, že tam mačkáme Doudka nebo Buka :)
VymazatTo je skvělej nápad Kunku ušít!!
OdpovědětVymazatMoje máma měla skřítka Kapesníka a toho mi předala. Věřila jsem na něj snad dýl než na Ježíška. Až v šesti letech jsem odhalila, že má stejněj rukopis jako táta...
Já vymyslela "Kapeště." Schovávala jsem se před nimi k tátovi. Asi to byly kapky deště, kdo ví. Možná křížené s kleštěmi a klíšťaty.
Ááá, kapeště, to zní dost děsivě. Asi jako kloš jelení, hnusná záležitost.
Vymazat