Masada.
Jedno z nejvýznamnějších míst židovské historie má velmi silnou atmosféru i dnes. Pevnost byla vystavěna na skalním útesu v Judské poušti původně králem Herodem Velikým v 1.st. př.n.l.
Během první židovské války proti Římanům Masadu obsadili židovští povstalci a používali ji jako svoji základnu, což samozřejmě vyprovokovalo protiútok. Římská legie po delším neúspěšném obléhání navršila na západní straně útesu rampu, po níž k pevnosti dopravila své válečné stroje a nakonec se s jejich pomocí podařilo hradby Masady prorazit.
V předvečer prolomení poslední obrany se Židé v pevnosti rozhodli, že raději zvolí smrt, než aby padli do rukou nepřítele. Muži shromáždili své rodiny, usmrtili své ženy a děti a lehli si k nim. Deset mužů bylo vylosováno, aby usmrtili tyto otce rodin, a z těchto deseti opět jeden vylosovaný podřízl svých devět druhů a sám se pak vrhl s hradeb dolů. Judaismus zapovídá sebevraždu, proto zvolili tohle řešení.
Při vykopávkách se nalezly keramické střepy se jmény, které sloužily při losování.
Když ráno vtrhli Římani do pevnosti, našli jen mrtvé, hromadu spálených zbraní a zásoby jídla i vody. Zbraně Židé zničili, aby je nepřátelé nemohli užívat, ale jídlo a vodu ponechali, aby bylo jasné, že nezemřeli ze zoufalství, z vyhladovění, ale pro svoji hrdost.
Na Masadu se dnes dá vyjet lanovkou, ale to mi připadá skoro zbytečné se tam vydat. Mnohem silnější zážitek přináší vystoupat nahoru z pouště Hadí stezkou. Dopřála jsem si ho samozřejmě a podařilo se mi přestat vnímat turisty okolo a nechat na sebe působit místo, poušť, historii a hrdinství.
Jedno z nejvýznamnějších míst židovské historie má velmi silnou atmosféru i dnes. Pevnost byla vystavěna na skalním útesu v Judské poušti původně králem Herodem Velikým v 1.st. př.n.l.
Během první židovské války proti Římanům Masadu obsadili židovští povstalci a používali ji jako svoji základnu, což samozřejmě vyprovokovalo protiútok. Římská legie po delším neúspěšném obléhání navršila na západní straně útesu rampu, po níž k pevnosti dopravila své válečné stroje a nakonec se s jejich pomocí podařilo hradby Masady prorazit.
V předvečer prolomení poslední obrany se Židé v pevnosti rozhodli, že raději zvolí smrt, než aby padli do rukou nepřítele. Muži shromáždili své rodiny, usmrtili své ženy a děti a lehli si k nim. Deset mužů bylo vylosováno, aby usmrtili tyto otce rodin, a z těchto deseti opět jeden vylosovaný podřízl svých devět druhů a sám se pak vrhl s hradeb dolů. Judaismus zapovídá sebevraždu, proto zvolili tohle řešení.
Při vykopávkách se nalezly keramické střepy se jmény, které sloužily při losování.
Když ráno vtrhli Římani do pevnosti, našli jen mrtvé, hromadu spálených zbraní a zásoby jídla i vody. Zbraně Židé zničili, aby je nepřátelé nemohli užívat, ale jídlo a vodu ponechali, aby bylo jasné, že nezemřeli ze zoufalství, z vyhladovění, ale pro svoji hrdost.
Na Masadu se dnes dá vyjet lanovkou, ale to mi připadá skoro zbytečné se tam vydat. Mnohem silnější zážitek přináší vystoupat nahoru z pouště Hadí stezkou. Dopřála jsem si ho samozřejmě a podařilo se mi přestat vnímat turisty okolo a nechat na sebe působit místo, poušť, historii a hrdinství.
Judská poušť.
Při výstupu se vysušenému poutníkovi otevírají úchvatné výhledy.
Hadí stezka se klikatí, vyšli jsme od té velké skupiny palem v dálce, a vrchol je ještě nad námi.
Pohled z Masady na západ, odkud přitáhli Římani.
Římská rampa.
V některých místnostech jsou zachované zbytky pestré malby.
