Jsem poutníkem svého života a své cesty si volím sám. Vše Bohu náleží.

I am a traveller of my life and I choose my ways myself. All belongs to God.

středa 31. ledna 2018

Ujo. Crafting On.

Šatičkám Ujo z dílny Ankestrick jsem odolávala jen krátce. Už je mám také na jehlicích a nechávám volné pole okamžité barevné inspiraci. Donegal má tolik možností!

There is Ujo dress on my needles.

Joining Nicole Frontier Dreams






















































































































Předposlední fotka je od Ester a grafika nalezená na Pinterestu.




středa 24. ledna 2018

A Big Gray Sweater. Crafting On.

Po Vánocích jsem začala plést velký pánský svetr z dvojnitky Donegalu. Docela to přibývá, ale zase ten rozměr... letošní zimu už asi nestihnu.

A big sweater for a man. I think, it will be finished in next winter.

Joining Nicole Frontier Dreams
 








sobota 13. ledna 2018

Daisy. An Exhibition.

Snad všichni ji známe z dětství svého i našich dětí.  Malířka Daisy Mrázková, 1923-2016. Všechny ty jemné ilustrace plné zvířátek, rostlin a dětí. Nekonečně trpělivé šrafování pastelkami a tuší.
A nejlepší zpráva je, že Flóra, Mukánek, Tedík a medvědička Matoušová žijí :-)
Ještě to do 28. ledna do Villy Pellé stihnete.























































































































































































































































































































































































neděle 7. ledna 2018

Rastrový trojportrét.

Něco, co bych od umělce z 16. století nečekala. Obraz tvoří dřevěná podložka s vydlabanými žlábky, na jejichž bocích jsou namalovány portréty císařů Ferdinanda, Maxmiliána a Rudolfa. Záleží na tom, z jakého úhlu se zrovna díváte. Autor, Paulus Roy, údajně v rudolfinské době pobýval přímo na
císařském dvoře v Praze.






























Lepší vyobrazení jsem nikde nenašla a pro množství bdělých výhružných hlídačů jsem foťák raděj ani nevyndala z tašky.
Návštěva Obrazárny Pražského hradu byl improvizovaný náhradní cíl; původně jsme se vydali do Konírny na české impresionisty, ovšem tři dny před koncem výstavy se fronta jen ke kase jevila nesnesitelná. Nikdy se nepoučím asi, výstava trvala dost dlouho, aby na ni člověk šel v klidu.

Šaškárna kolem kontrol: "Máte s sebou zbraně, výbušniny nebo drony?" Odpovídám, že kdybych měla, určitě to nepřiznám. A kromě dronu jsem v kabelce mohla mít kilo semtexu nebo bambitku, to už se nikdo nepodíval. Formalita určená ke strašení lidí. Fujtajbl.
Mimochodem, rodinné vstupné na Hrad je 700 korun. Kdo si tam dnes s dětmi v neděli odpoledne jen tak zajde, aby jim ukázal, co by měly znát?
































pondělí 1. ledna 2018

Jak na Nový rok....

...tak furt, takže je potřeba do něčeho píchnout. Bude to anděl malých zvířátek, už dlouho na něj myslím.

A Little animals's angel is on process.




V novoročním slunci a teple na zahradě rozkvetla růžička, která ještě předevčírem vypadala dočista zmrazeně; kéž bychom v sobě všichni měli tolik síly a krásy!


A děkuju za to, že se o těchto Vánocích podařilo setkání se všemi mými dětmi. A za nejlepší překvapení, které je ještě tajné.